M16A1 Vietnam Version

9. května 2008 v 9:30 | Vais Tomáš
Od konce 19.století se vyráběly pušky výkonným nábojem a jejichž ráže byly nejčastěji mezi 7 - 8 mm. Že je používání takového kalibru v moderní válce zbytečné si poprvé američtí pracovníci ve vojenském výzkumu povšimli v padesátých letech. Při práci na návrhu ochranných vest se dotazovali pěšáků se zkušenostmi z korejské války. Dotazovaní uváděli, že ve většině případů stříleli na cíle které byly blíž než 300 metrů. Průzkum také ukázal, že mnoho zranění a zabití bylo způsobeno nemířenou reflexivní střelbou. Tak se zrodila myšlenka na lehkou automatickou pušku malé ráže - projekt SALVO. Projekt SALVO probíhal v letech 1953 - 1957 a po jeho ukončení požádalo Continental Army Command (CONARD) firmy Winchester a Armalite o zkonstruování nových vysokorychlostních pušek ráže .22. Výsledkem byly pušky .224 Lightweight Military Rifle firmy Winchester, klasická puška s dřevěnou pažbou podobná karabině M1 a AR-15 od Armalite.
M16A1
Náboj............5,56 x 45 mm
Délka......................986 mm
Délka hlavně............508 mm
Hmotnost...................2,9 kg
Zásobník.....................20/30
Způsob střelby................J/D
Kadence.....700-950ran/min
Jedním z požadavků na novou zbraň bylo i to, aby na 500 metrů prostřelila obě strany ocelové přilby nebo pancíř o síle 3 mm. Konstruktér firmy Armalite Eugen Stoner proto požádal firmu Remington Arms Company o zesílení jejich náboje .222 a vznikl tak náboj .223 Remington (5.56 x 45 mm, původně označovaný jako.222 Remington Special). Firma Armalite, divize Fairchild Engine and Airplane Corporation se snažila používat u svých pušek neželezné slitiny a plasty. Stoner při konstrukci AR-15 vycházel ze svého předchozího modelu AR-10. Tělo závěru z hliníkové slitiny navrhl jako sklápěcí, podobně jako tomu je u FN FAL, i některé další konstrukční prvky byly v minulosti viděny u jiných zbraní - uzamykací mechanismus u pušky Johnson M1941, systém zpětného odběru plynů u švédské pušky Ljungman AG42B, hlaveň a pažba v jedné rovině (omezuje zdvih zbraně při výstřelu) u pušky Harvey T-25.
V roce 1958 byla AR-15 hotová a začalo testování. Armádní představitelé asi nebyli z nové pušky nadšeni. Nejspíš byli toho názoru, že voják by měl být vyzbrojen "pořádnou" puškou a ne nějakou plastovou malorážkou. Při testech se ale vyskytly i problémy. Dešťová voda se dostala do hlavně z jedné AR-15 a hlaveň se při střelbě roztrhla. Stoner proto hlaveň zesílil, ale armádní velení nebylo stejně spokojeno a navrhovalo předělat pušku na náboj ráže .258 (6,35 mm). Náčelník štábu generál Taylor navíc doporučil pokračovat ve výrobě pušky M14. Firma Fairchild ztratila s AR-15 trpělivost a aby se jí vrátila aspoň část nákladů které vložila do vývoje, prodala v prosinci 1959 práva firmě Colt's Patent Firearms Manufacturing Company. V roce 1960 byla firma Armalite reorganizována a Eugen Stoner z ní odešel.
Colt měl samozřejmě zájem prodávat AR-15 a proto oslovil i jiné vojenské činitele. V červnu 1960 zakoupil náčelník štábu USAF Curtis LeMay 8 500 AR-15 jako náhradu za karabiny M1 a M2 používané u Air Force Security Police. Další krok, který se Coltu vyplatil byla s spolupráce s ARPA (Advanced Research Project Agency - Agentura pro projekty pokročilého výzkumu, agentura má "na svědomí" také ARPAnet, předchůdce Internetu), agenturou financovanou z peněz ministerstva obrany zodpovědnou za vývoj nových technologií určených pro vojenské použití. Agentura hledala lehkou pušku pro asijské spojence, kteří jsou menších postav a Colt jí dodal 1 000 pušek AR-15. V rámci projektu Agile poslala ARPA v roce 1962 pušky do Jižního Vietnamu. Z jihovýchodní Asie přišlo příznivé hodnocení AR-15, byly zabaveny i dokumenty Vietkongu ve kterých varuje před jednotkami vyzbrojenými "černou puškou". Ministr obrany McNamara měl najednou v ruce dva odlišné názory. ARPA favorizovala AR-15, armáda M14. McNamara nařídil provést testy AR-15, M14 a AK-47, nejlépe ze zkoušek vyšla M14, ale nakonec se ukázalo že byla zvýhodněna. V lednu 1963 nařídil ministr McNamara ukončit výrobu M14 a v listopadu 1963 dostal Colt objednávku na 85 000 XM16E1 pro armádu a 19 000 M16 pro USAF. Rozdíl mezi XM16E1 a M16 je v zařízení které umožňuje ručně dorazit závěr v případě jeho nedovření pro nečistoty apod. Zařízení je umístěno na pouzdře závěru za okénkem pro vyhazování nábojnic. Označení XM znamená že se jedná o experimentální model, E1 je označení pro první experimetální úpravu, když je tato úprava přijata jako standart, písmeno X se odstraní a E1 se změní na A1, XM16E1 byla tedy vlastně M16A1. V červnu 1966 podepsal Colt smoluvu na 840 000 pušek.
Ve Vietnamu ale provázely XM16E1 některé problémy. Stoner konstruoval AR-15 pro náboje plněné střelným prachem označovaným jako IMR (Improved Military Round), který vyhoříval velmi čistě a puška s ním byla velmi spolehlivá. Armáda ale začala používat náboje s výmetnou směsí o jiném složení. V hlavni, komoře i v zařízení pro zpětný odběr plynů se usazoval karbon, který byl příčinou zasekávání zbraně. Puška navíc neměla pochromovanou hlaveň a komoru. Armáda sice vyžadovala aby zbraně pracující v automatickém režimu měly hlaveň a komoru pochromovanou, ale AR-15 měla vyjímku kvůli zlevnění výroby. O pušce se navíc tvrdilo, že nepotřebuje čistit. K odstranění nejvážnějších problémů stačilo vojákům rozdat čištění na zbraně a naučit je s ním zacházet.
Po dalších úpravách byla v únoru 1967 puška přijata jako standartní zbraň a označení bylo změněno na M16A1. Změněno bylo i složení prachové náplně v nábojích .223. M16A1 měla pochromovanou hlaveň a komoru, novou pažbu s prostorem pro uložení čištění, změněn byl i tvar tlumiče ohně (starý tříhrotý tlumič ohně se zachytával o vegetaci apod.) a další úpravy. Jednou drobnou změnou je i vystouplý útvar kolem tlačítka na vyhazování zásobníku (viz. obrázek). Účelem této změny bylo zabránit náhodnému vyhození zásobníku v případě, že se voják puškou o něco opře. M16A1 byly do Vietnamu dopraveny v roce 1968.
Pušky M16 neměli ve výzbroji jen Američané, ale také Jihovietnamci, Jihokorejci nebo Australané. V pozdějším období války (kolem roku 1970) bylo možné vidět i zásobníky na 30 nábojů, jinak se používali zásobníky na 20 nábojů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama